Už od doby, kdy se peníze mezi lidmi dostatečně rozšířily, se kdekdo snaží mít jich co nejvíc. Protože nám právě peníze nabízejí něco, co nám nic jiného na světě nabídnout nemůže, a to možnost vyměňovat je prakticky za cokoliv. Kdykoliv má někdo jakoukoliv potřebu, může si být jist tím, že ji uspokojí, dokáže-li za takové uspokojení zaplatit. Což je skvělé.

Méně skvělá je ale skutečnost, že k tomu, aby někdo mohl normálně žít, jsou peníze nevyhnutelně potřeba, ovšem ne vždy jich máme všichni dost. Takže se stává, že někdo něco potřebuje, ale už si to nemá za co koupit. A ti, kdo nemají čím platit, mají smůlu, ti se toho požadovaného nedočkají. Dokud si dost peněz neseženou.

Ale peníze získá člověk jedině tak, že si je vydělá. A když se je vydělat nepodařilo? Co potom s tím? Čekat tak dlouho, než dorazí další výplata, a po celou tuto dobu si nepořídit zhola nic? To je nepředstavitelné. Jenže by to mělo být realitou.

A když se s tím někdo takový nechce smířit? Pak by tu vlastně byla ještě jedna možnost. Teoreticky by mělo být ještě možné vzít si půjčku. Což má ale jeden dost zásadní nedostatek, spočívající v tom, že ne každý člověk komukoliv půjčí. A tak se zájemci o půjčku musejí obracet na finanční ústavy. Ale ani tam by mnohdy neuspěli, protože ani banky nepůjčují bez rozmyslu komukoliv. I ty chtějí jistotu, že se se svými penězi zase shledají tak, jak je dohodnuto, a kladou tak na žadatele přísné požadavky, jež by měly návratnost půjček zaručovat.

A kdy někdo neuspěje, protože není jako žadatel žádoucně dokonalý? Pak je tu pro něj určitě aspoň nebankovní americká hypotéka, kterou může dostat kdokoliv, kdo má nějakou nemovitost. Ta se tu dá do zástavy a návratnost půjčených peněz je tak jistá, že už se tu s půjčením peněz neotálí. A člověk tak má konečně zase peníze a s těmito může žít jako normální slušný člověk.